Slavná česká pěvkyně Ema Destinnová trávila své prázdniny v různých zámcích v Čechách, kam se ráda vracela ze zahraničního působení. V roce 1911 vybral otec pěvkyně p. Kittl pro letní pobyt zámek v Domousnicích. Bílá, jednoduchá budova zámku, ukrytá v zeleni a ve stínu starých stromů, vítala ve svých síních cizí i domácí hosty. Umělkyně tu žila prostým způsobem, podle svých nálad. Toulala se celé dny v přírodě, někdy ani k obědu ne- přišla. Její hosté si mohli dělat co chtěli. Scházela se tu s nimi pouze k večeři. Pak se sedělo dlouho do noci, ale k ránu byla často první na nohou a tiše se vytratila hustým parkem do volné dálky a zlaté samoty.
Rousala se ranní rosou, naslouchala hlasům lesa a vod s nejšťastnějším úsměvem. Měla v oblibě všechny živočichy. Neštítila se žádného. Pořídila si velké akvárium, do něhož dala nachytat žáby z močálů za zámkem, kde jim naslouchala a podle hlasu si vybírala svůj origi- nální pěvecký soubor. Mládež z obce ochotně pomohla při chytání vybraných žabích pěvců. Pak dala podle jeho hlasových schopností každému z nich jméno. Tak byl Carusso, Slezák, Gigli, Destinka aj.. Žábám se v akváriu ve slunném pokoji znamenitě dařilo. Byly dobře krmeny a zpívaly ve všech tóninách. Destinová podle hlasu poznala, která ze žab zpívá. Podle zabarvení a velikosti naučila pak hosty rozeznávat jednotlivé hlasy.
Jednou kdosi zapomněl přes akvárium položit síťový poklop a zvědavé žáby uprchly. Potom nastala velká honba na žáby. Kdekdo se je štítil vzít do ruky. Použili proto lopatu a žáby vrátili do akvária. Zavázali se, že nikdo neprozradí Emě Destinové, že žáby utekly. Večer pak málo zpívaly a hostitelka přičítala jejich zmalátnělost touze po svobodě. Příští den nařídila jejich propuštění do rodných močálů.
Do Domousnic dostala nabídku na první pokusy filmové výroby a odjela do Berlína, kde v zoologické zahradě byl natáčen jeden z prvních filmů, v němž Destinová zpívala ve lví kleci s devatenácti ochočenými bengálskými lvy, za doprovodu krotitelky.
Ema Destinová – Kittlová se narodila roku 1878. Byla slavnou zpěvačkou, čestným členem Národního divadla v Praze, žačka slavné učitelky zpěvu Destinnové – Loewové. Z vděčnosti k ní přijala svůj umělecký pseudonym. Roku 1898 vystoupila ve dvorní opeře berlínské, kde byla angažována a zůstala členem této opery do roku 1908. Byla pravidelným hostem v divadle Covent-Garden v Londýně. Roku 1906 podepsala smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, byla angažována v Chicagu, v San Francisku a jinde.
Vynikla hlavně v italských operách a jejím partnerem býval slavný pěvec Carusso. Propagovala českou hudbu i umění. Za 1. světové války byly její zájezdy do Ameriky zakázány a byla nucena žít ve svém zámku ve Stráži nad Nežárkou. Zemřela 28.1.1930 a je pohřbena na Vyšehradském Slavíně.
Pobyt v Domousnicích je jen malou episodkou z bohatého, rušného, ale i těžkého života slavné pěvkyně, která proslavila svou vlast téměř po celém světě.